Ahoj borci, zdar rodičové,

O  víkendu, v neděli 17.3. proběhlo poslední kolo zimní halové ligy Penalty Cup – starší přípravky. Jen připomenu, 22 týmů bojovalo  od listopadu v osmi víkendech o umístění do finálového kola. Naši borci v průběhu zimy  postupně stoupali tabulkou a do finálového víkendu se kvalifikovali do skupiny o 1. až 4. místo.
To je samo o sobě v konkurenci 22 týmů hezký výsledek.  Na hezké výsledky ale desetiletí kluci nehrají, naše naděje prostě chtěly medaili. Jak to tedy dopadlo?
Hráči, trenéři i rodiče se na poslední kolo velmi těšili. Nevím jak v ostatních domácnostech, ale u nás doma se tak od středy o ničem jiném nemluvilo. Na trénincích byla cítit vyšší ukázněnost, účast na trénincích byla 100%, rodiče skvěle spolupracovali. Když jsme vyhlásili předturnajový zahřívací trénink, nikdo neremcal, i když to pro rodiče byla výrazná logistická komplikace.
Neděle se od rána neuvěřitelně táhla. Nakonec ale nastala hodina H, trochu jsme se rozehráli na umělce Viktorky a už v zápasových dresech vyrazili do jámy lvové. Časový plán vyšel, dorazili jsme 15 minut před začátkem našeho prvního zápasu, na místě tým doplnil Sam a Tobík, oba na poslední chvíli dopraveni obětavými rodiči z jiných turnajů.
V prvním zápase nás čekal neoblíbený Měnín, minule nás porazil 0:1 a zejména na jeho tvrdou hru naši borci neuměli najít recept. Na to mají ovšem své trenéry. Na důraznou hru Měnína jsme mužstvo posledních čtrnáct dnů připravovali, všichni naši kluci hrát fotbal umí, jen bylo třeba zjednodušit rozehrávku a rychleji dávat míč od nohy (což se snadno řekne, hůře udělá).
Na Měnín jsme šli nažhavení, ale s respektem. A ono to šlo! Vše, co jsme trénovali, najednou začalo fungovat, naši borci si měnili přihrávky dříve, než k nim soupeř stihl dostoupit a prvních pět minut jsme jasně ovládali hřiště. Měnín působil trochu zaraženě, čekal asi lehčí soustíčko. Gólman Měnína však naše šance zlikvidoval a jak se blížila půlka zápasu, bylo jasné, že první gól bude pro další vývoj zápasu  zásadní. Věděl to i soupeř a tak přidal na důrazu, což vyústilo v nepříjemný faul na našeho Sama. Tady se ale poprvé naplno projevila síla našeho týmu, faulujícího provinilce okamžitě atakoval hokejovým způsobem Kuba, za což sice získal žlutou kartu, ale také respekt soupeře i spoluhráčů a diváků. Musel  jít schladit hlavu na střídačku, na jeho místo nastoupil odpočatý Ondra a hned z další akce vybídl Sama ke střele…: 1:0. Radost obrovská,  do konce však stále  chybělo dlouhých 10 minut. Gól tentokrát povzbudil naše borce, Kuba se Samem v útoku nenechali obranu Měnína vydechnout, Ruda vzadu tvrdil muziku a co obrana nezvládla, spolehlivě likvidovat Tobík. Nácvik rozehrávky se vyplatil, z chycené střely Tobík bleskurychle rozehrál do brejku Ondrovi  a náš chladnokrevný sniper neomylně zakončil k tyči, jako by se nechumelilo, 2:0. Do konce chybělo pár minut, byli jsme fotbalovější a přitom stejně důrazní jako soupeř, gól na 3:0 už jen potvrdil vítězství týmu Želešic.
Pozdrav soupeře, vítězný pokřik v šatně a 15 minut na odpočinek před dvěmi dalšími zápasy. A tady jsem uviděl, jak mocně celý tým, každý jeden borec, touží po úspěchu v tomto turnaji. Když jsem po vítězném pokřiku hráčům doporučil, aby zůstali sedět a šetřili síly na náročný dvouzápas, všichni poslechli!!!! Jindy jsou jak tryskomyši, věčně rozběhaní, pokřikující jeden na druhého, polovina týmu někde na ribstolech, ale dnes, dnes by udělali pro úspěch cokoliv. Když jsem viděl jejich odhodlání, bylo jasné , že nehrajeme jen o jednu z medailí, tenhle tým přijel vyhrát všechno.
Dalším soupeřem byly Obřany, tým stabilně hrající nejvyšší skupinu. Byli jste někdy na kolotoči? Tak nějak se cítili naši borci v prvních minutách zápasu s Obřany. Tobík ale zase jednou zamknul bránu a zahodil klíče. Jeho výkon dal našim borcům klid a jistotu. Ruda klasicky přitvrdil a čistou hrou tělem bral soupeři chuť i dech, Maty elegatně odebíral balony, Jáchym nevypustil jediný souboj a začalo se dařit i útočníkům. První gól ale vsítil překvapivě brankář, a to náš s chutí hrající  Tobík, který využil rozpačité rozehrávky soupeře a bombou z voleje nekompromisně zavěsil pod břevno. Hned z dalšího útoku Ondra prostřelil vše, co mu stálo v cestě, 2:0. Hra se následně vyrovnala, Jáchym musel v našem vápně zatáhnout za ruční brzdu, penaltu soupeř proměnil, 2:1. Proti obratu ve vývoji zápasu byl ovšem Ruda, z rohu našel osamoceného Ondru a ten se v takovýchto situacích nemýlí, 3:1. V tomto zápase fotbalově vyrovnaných mužstev zvítězil tým hladovější po vítězství.
Pozdrav soupeři a bez přestávky začal zápas s borci z Přerova.
Začátek zápasu byl vyrovnaný, hra se přelévala ze strany na stranu, šance střídala šanci. Kombinace válečníka Jáchyma, drsného Rudy a chladně efektivního Matyho s neprůstřelným Tobíkem položila základ k úspěchu Želešic v tomto utkání. První gól vsítil Kuba po nádherné individuální akci typu pojď sem, kam jdeš, průnikem kolem mantinelu a bombou z úhlu přímo pod břevno rozjásal spoluhráče i diváky. Jeho nadšení nakazilo i Timura, který celý turnaj překvapoval soupeře přímočarostí a důrazem, to nejlepší si ale nechal nakonec. Jáchym rozehrál absolutně skvěle nepřímý kop na Timura a Timur, který ještě v listopadu trénoval jen s mladší přípravkou zkušeně usměrnil míč k tyči a navýšil vedení na 2:0. Z dalšího útoku zvýšil Ondra na 3:0 a měli jsem i další šance. Přerov se nevzdal, bojoval, ale narážel na nejlepšího brankáře turnaje. Trenér Přerova po utkání jen smutně poznamenal: tomu brankáři dnes prostě nešel dát gól. A měl pravdu, Tobík dnes nepustil ani jeden gól ze hry.
Rozhodčí odpískal konec zápasu, a jsme první, porazili jsme nejlepší týmy 3:0, 3:1, 3:0 a zaslouženě jsme získali zlaté medaile. Samuel Strnad byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje, Tobiášovi unikla cena pro nejlepšího brankáře jen z „politických“ důvodů.

Máme ve Viktorce šikovné fotbalisty, to ale mají i v ostatních klubech. Naši borci bojovali naplno, ale ostatní týmy také nic nevypustily, také se snažili vyhrát. Hlavní rozdíl byl v tom, že naši borci hráli jako tým, přestali myslet sobecky jen na sebe  a hráli všichni za jednoho, jeden za všechny.  A to je pro nás trenéry i rodiče největší odměna.

Zimní příprava skončila, těšíme se na jarní sezonu.

Jakub Výtisk

A několik „mistrovských“ fotek 🙂