Ta naše jedenáctka válí ať je to doma nebo v dáli.
Náš útok ten je od rány a umí dávat banány.
Tu radost každý s námi cítí, když balón zatřepe se v síti.
Tohle byl príma gól! My chceme gól! My chceme gól!
Ti na to správně jdou, to naši zlatí hoši jsou.

O. Hanus

Tak jsme první no a co! Fotbalová Viktoria Želešice má za sebou další skvělou sezónu. Když v loňském roce, v roce 60. výročí želešického fotbalu Viktorka suverénním
způsobem vyhrála okresní přebor a po téměř padesáti letech postoupila do 1. B třídy krajských soutěží, splnil se sen hráčů a příznivců několika fotbalových
generací.
Do následující sezony šla Viktoria Želešice s jasně vytyčeným cílem, v krajské 1.B hrát důstojnou roli, a hlavně hned znovu nesestoupit, což se předchůdcům v sezoně 1968/1970 přihodilo, a generační obměna tehdy znamenala rychlý pád až do základní okresní soutěže. Asi nikdo příliš nepřemýšlel o tom, že by Viktorka mohla hned v prvním roce v 1.B útočit na přední příčky a už vůbec ne na tu nejvyšší. Jenže už letní pohárová sezona naznačila, že se Želešice jsou schopny popasovat nejen s týmy z 1.B, kde uspěly výhrou 3:1 proti Křenovicím, ale dokážou si vyšlápnout i na soupeře z vyšší soutěže, když vyřadily ze hry účastníka 1. A, Šlapanice. Putování Želešic pohárem FAČR tak dokázaly zastavit až Bosonohy s vysloužilými prvoligovými veterány.
Tým zůstal po předchozí sezoně téměř pohromadě, doplnili ho pouze Zdeněk Sára na postu brankáře, odkud odešel Horna, který po zranění na jaře nehrál a na hrot útoku přišel k nejlepšímu kanonýrovi okresního přeboru Řezáčovi (37 branek) Lukáš Němec.
K prvnímu zápasu sezony se Viktoria vydala do Mor. Krumlova s velkým napětím, ale bez respektu. Že svého prvního soupeře na jeho hřišti deklasuje vysoko 6:1 však mohl očekávat jen velký optimista. Když hned v druhém kole Želešice před zvědavým domácím publikem podobným
způsobem 8:1 rozstřílely obávaného soupeře z Podolí u Brna a vedly tabulku, zaskočily možná i samy sebe. To byl parádní vstup. Viktorka jako by ani nezaznamenala, že hraje o soutěž výše, a i v dalších kolech se se svými soupeři příliš nepárala. V prvním „zájezdovém“ utkání v Blížkovicích
Viktorka na horké půdě sice vybojovala „jen“ bod, ale potom si doma poradila s Újezdem i se Znojmem. První neúspěch přišel až v sedmém kole v Přibicích, kde Viktorka trochu smolně prohrála 2:1.
Na čele tabulky se vytvořila zajímavá trojice, Želešice, Přibice a Vev. Bítýška, která sice prohrála s Želešicemi souboj o vítěze okresního přeboru, ale proklouzla do soutěže z druhé příčky. Tři  nováčci na prvních třech místech. To už zaznamenala i regionální média a o Viktorku začal být zájem. Z prohry se Viktoria oklepala rychle a postupně si poradila s SK Tuřany (3:1), Únanovem (2:1) a v prestižním a vždy vyhecovaném „derby“ s Veverskou Bítýškou (2:0). Ve stejném kole zaváhaly Přibice a Viktorka se vrátila na čelo tabulky. Potom na „pivovarském“ zájezdu do Dalešic porazila Horní Kounice 4:1, doma Jevišovice 3:0 a na posledním, „vinařském“ zájezdu Šatov 2:0. Viktoria si vytvořila před posledním podzimním kolem solidní náskok šesti bodů a na domácím hřišti přivítala druhý tým tabulky z Pohořelic. V případě úspěchu by šly Želešice do jarních bojů z hodně luxusním náskokem. Nestalo se. V nervózním utkání v nepříliš vlídném počasí to bylo dlouho 0:0. Hráči Viktorie, která v tomto utkání nebyla lepším týmem, závěr utkání takticky nezvládli a místo toho, aby drželi jednobodovou remízu, v závěru zbytečně inkasovali a odešli bez bodu.
Do jarní části vstupovala Viktorka už jako jeden z favoritů na zisk celkového prvenství, ale zároveň s vědomím, že historický úspěch je ještě hodně, hodně daleko. S posledním Mor. Krumlovem si však na úvod jara poradila Viktoria s přehledem (7:1), velkou překážkou se nestalo ani Podolí (4:0), ani obávané Blížkovice (3:0) a ani Újezd (2:0). Brilantní vstup do jarní části a skóre 16:1. Až další zájezdové utkání do Znojma Viktorku lehce přibrzdilo. Viktoria vedla po 5. minutách 2:0, ale to byl zřejmě až příliš snadný začátek. Do poločasu vedlo po hrubkách želešických hráčů Znojmo 3:2 a ačkoli Viktorka v druhé půli soupeře jasně přehrávala, stačilo to jen na vyrovnání a zisk bodu. Veverská Bítýška však doma udolala do té doby taky stoprocentní Pohořelice 1:0 a tak i přes remízu ve Znojmě se náskok Viktorky na čele zvýšil.
Doma vrátily Želešice Přibicím porážku z podzimu i s úroky (4:1) a jely do Tuřan. V Tuřanech prohrávala Viktoria 0:1 a i když rychle vyrovnala, vypadalo to dlouho, že bude ráda, když odjede s bodem. Němec však v okamžiku, kdy měli domácí jasně navrch vykouzlil málo vídaný lob téměř z poloviny hřiště, kterým vystřelil Viktorii důležité tři body. S Únanovem si Viktoria doma poradila snadno (6:0) a jela na obávanou půdu do Veverské Bítýšky. A horká půda pod nohama to
byla. Ostré souboje na hřišti i slovní přestřelky v hledišti. Ale dobře to dopadlo. Viktoria vyhrála nejtěsnějším poměrem 1:0.
V dalším kole Viktoria doma „povinně“ přehrála o záchranu srdnatě bojující Horní Kounice 4:2 … a Pohořelice naprosto nečekaně zaváhaly v Mor. Krumlově (2:2). Želešice měly před závěrečnými koly víc než nadějný náskok osmi bodů a před sebou los, který jim přisoudil týmy ze spodních pozic tabulky. Následoval však poslední autobusový zájezd do Jevišovic, kde už v případě výhry mohla Viktorka slavit. Ale neslavilo se. Nezvyklý umělý povrch a malé rozměry hřiště, které Viktorce nevyhovují udělaly své. Soupeř po necelé čtvrthodině vedl o dvě branky, a i když hrál téměř celý druhý poločas bez jednoho hráče v poli, tak Viktoria způsob, jak Jevišovice přehrát nenašla. Náskok se snížil na pět bodů a znovu se objevila vidina rozhodujícího utkání o všechno v posledním
kole v Pohořelicích.
Tomu však mohla zabránit výhra nad desátým Šatovem. Ten sice ještě neměl záchranu definitivně jistou, ale riziko, že sestoupí bylo jen teoretické, a tak mohl hrát relativně v klidu a jen získat. Želešice však v tomto souboji od začátku nenechaly své příznivce na pochybách, že to s rozhodnutím soutěže před domácími fandy myslí více než vážně. Viktorka se do soupeře pustila s vervou a rychle vedla 2:0, potom zvýšila svůj náskok na 3:0 a zdálo se být rozhodnuto. Soupeř byl ale proti a snížil na 3:1. Nic tragického. V Želešicích takový výsledek za celou sezonu nikdo neotočil, proč by se to mělo podařit zrovna Šatovu. Navíc to do poločasu bylo ještě optimističtější, když to chvíli před přestávkou bylo znovu o tři góly. Jenže. 47. minuta a je to 4:2 a soupeř se rozhodl Želešicím cestu na vrchol rozhodně neusnadnit. Želešičtí naopak trochu zkoprněli a najednou to moc nešlo, a to Šatov vycítil a chtěl se dostat na dostřel. A několikrát k tomu měl i hodně solidní příležitost, zejména ze standardních situací. V 80. minutě šel na trávník Starý a hned svůj první kontakt s míčem po Kvardově přihrávce zužitkoval na gól. Sedm minut do konce a náskok tří branek. To už musí vyjít. Jenže hned z protiútoku hosté už trochu nekoncentrovanou obranu Želešic ještě jednou vyškolili a bylo to zas jen o dvě branky. Ale to už i trenérské duo věřilo, že to dopadne dobře a oba se jako první nasoukali do mistrovských triček. A potom to přišlo. Závěrečný hvizd a oslavy
historického úspěchu mohly vypuknout naplno.
Závěrečný zápas v Pohořelicích se Viktorce příliš nepovedl. Musela se obejít bez jedné z klíčových opor zadních řad, Hlineckého, a bylo to znát. Už od druhé minuty prohrávala a do poloviny to bylo 3:0, byť Viktorka nebyla horším týmem. Jenže se tentokrát se netrefovala, soupeř naopak využil téměř vše, k čemu se dostal. Ve druhé půli si potom zahráli hráči, kteří v průběhu sezony tolik prostoru nedostávali. Přes prohru 0:4 byli těmi šťastnějšími hráči Želešic. V minulé sezoně se stal králem střelců okresního přeboru Pavel Řezáč, který soupeřům nasázel úctyhodných 37 branek. I letos patří post nejlepšího střelce želešickému hráči. Do soupeřovy sítě se pětadvacetkrát trefi l Lukáš Němec. Jeho oblíbenou disciplínou se stal lob přes vybíhajícího brankáře. Pavel Řezáč se trefi patnáctkrát a skončil na páté příčce a v první desítce se umístil i Radim Kučera,
když nastřílel 12 gólů a skončil desátý.
Často padá v internetových debatách otázka, kolik hráčů je domácích. Dnes už lze jen těžko postavit úspěšný fotbalový tým, který hraje na takové úrovni pouze z domácích hráčů. Není tomu tak ani v Želešicích, avšak kostra týmu je složená z domácích odchovanců, často se zkušenostmi z vyšších soutěží a je znát, že právě to je hnací motor celého mančaftu. Právě domácí hráči tomu dávají ten
správný náboj, protože hrají za „svůj“ tým a dokážou potom strhnout i ostatní. Tým se opírá o kvalitní obránce Hlineckého a Kvardu, kteří v Želešicích s fotbalem začínali. Kapitán týmu Florián je z Ořechova, ale v Želešicích už hraje mnoho sezón. Ve středové řadě patří k oporám další odchovanec Radim Kučera a v útoku se v předchozí sezoně o velkou, rekordní porci branek postaral Pavel Řezáč, který se ani právě skončené sezoně mezi střelci neztratil. Loňské posily to mají z Modřic co by kamenem dohodil a celá řada dalších hráčů už v Želešicích působí několik sezon
a s želešickým fotbalem a Želešicemi jsou (snad) dostatečně srostlí a nejezdí do Želešic jen hodinu před zápasem, ale rádi se sem vracejí i při jiných příležitostech. Nedá se tedy vůbec mluvit o tom, že by byla Viktorka poskládaná ze samých žoldáků plnících úkoly. Pravda, jednoho vojáka z povolání ve svých řadách má :-).
Do dalšího ročníku půjde Viktoria znovu s cílem vybojovanou soutěž udržet a hrát v ní důstojnou roli. Zároveň se tvoří nový tým „B“, ve kterém by se měli potkat všichni domácí hráči, kteří nyní hrají roztroušeni v různých klubech v Brně a okolí a vytvořit zálohu pro 1. tým.
V závěru bych chtěl říci, že jsem velmi hrdý na to, že jsem u těchto úspěchů mohl být jako předseda spolku. Velký dík patří všem hráčům za výtečnou reprezentaci klubu, ale i naší obce. Zároveň bych chtěl ocenit i práci všech ostatních, kteří ke zdaru a historickému úspěchu přispěli – v první řadě vedoucího týmu Tomáše Koláčka a taky trenérů Nádeníčka a Semráda. Dík patří i všem mým kolegům z výboru TJ a dobrovolníkům, kteří nezištně pomáhají s organizací zápasů. Bez práce každého jednoho z nich by Viktoria dnes nebyla tam kde je. V neposlední řadě díky všem fanouškům a fanynkám, kteří se scházejí v hojném počtu na domácích utkáních, ale zároveň cestují s týmem k jeho venkovním utkáním. Teprve s fanoušky má naše činnost smysl. Těšíme se na shledanou už v srpnu při dalších zápasech a věříme, že se naše červenobílá rodina zase rozroste.

Roman Veselý, místostarosta obce, předseda TJ Viktoria Želešice.