ZAČÁTKY SPORTU V ŽELEŠICÍCH

Obce na jih od Brna byly v době před druhou světovou válkou z velké části obcemi ryze německými, jednou z takových obcí byly i Želešice, respektive Schöllschitz. To co byl pro Čechy Tyrš, byl pro německé obyvatele „turnvater“ Jahn. Jedním z nejstarších, ne-li vůbec nejstarším gymnastickým klubem v jižní části Brněnska byl turnverein v Želešicích, který byl založen už v roce 1898. Tento spolek se věnoval především „vypnutí hrudi ke slunci“ tedy prostným a cvičení na nářadí. Zatímco v některých okolních obcích existovaly české tělovýchovné spolky, jejichž náplní činnosti byla mimo mnohé jiné aktivity i kopaná, v Želešicích se tento sport před válkou nikdy organizovaně neprovozoval.

Po skončení druhé světové války v roce 1945 došlo k odsunu německého obyvatelstva a obec Želešice začala být osídlována lidmi z různých míst tehdejšího Československa. Velká část nových obyvatel přišla do Želešic z nedalekého Ořechova, který byl v důsledku bojů v samotném konci války značně poničen a řada domů vzala za své. Právě lidé z Ořechova s sebou přinesli do Želešic vlastenecké povědomí , které bylo do značné míry spojeno se sokolskou, potažmo sportovní a kulturní činností. Už v roce 1946 došlo k založení Sokola v Želešicích. S nástupem komunistického režimu v roce 1948 byla činnost Sokola na podzim tohoto roku v Československu de facto ukončena, tělovýchovné spolky však pokračovaly dál v rámci Československé obce sokolské, organizace, která sdružovala všechny sportovní organizace. Tu potom v roce 1957 definitivně nahradil Československý svazu tělesné výchovy. Stejně tak tomu bylo i v Želešicích, kde se tělovýchovná organizace udržela a nadále na dlouhá léta působila pod názvem TJ Sokol Želešice.

Založení tělovýchovné organizace bylo však pouze prvním krokem k tomu, aby se v Želešicích začal hrát fotbal. Místním fotbalistům prozatím nezbývalo, než hrát za přespolní Ořechov. Tam váleli pozdější želešické opory Oldřich Košťál, Ludvík Klapal nebo Slávek Látal. Aby bylo možné kopanou provozovat na soutěžní úrovni i v Želešicích, bylo třeba mít v prvé řadě hřiště a to hřiště pravidly stanovených rozměrů. Jak známo, nároky na prostor jsou v tomto případě nemalé. Mladí fotbaloví nadšenci zpočátku využívali plácek za „kulťasem“ neboli kulturním domem, dříve německou Turnhalle. I původní myšlenky na zbudování hřiště se ubíraly do této části obce. Tento záměr vzal však brzy za své, protože v uvažované lokalitě se plánovalo s výstavbou objektů místního JZD a bylo jasné, že v dané době tento záměr dostane přednost.

A CO FOTBAL ?

3. 10. 1956 se sešel výbor Národní fronty. Výsledkem tohoto jednání byl záměr upravit pro účely fotbalového hřiště pozemek za mlýnem. Inženýr Tunkl byl požádán o vypracování plánů pro vybudování tohoto sportovního areálu. Dne 10. 10. 1956 se znovu schází výbor  Národní fronty a na tomto jednání je navržen a posléze zvolen přípravný výbor pro vybudování hřiště v Želešicích. Na tomto místě stojí za to připomenout jména těch, kteří stáli na úplném začátku. Členy přípravného výboru se stali Milan Franta, Vlastimil Vejhonek, Augustin Fiala, Jiří Věžník, Rostislav Vykydal, Jan Peška, Jan Ševčík, Bohuš Škorpík, Jaroslav Polcar st., František Lankaš, Arnošt Vaněk, Vladimír Klapal, Bohuš Cimmermann, Antonín Škorpík a Augustin Kyselica. Předsedou tohoto výboru byl zvolen Jan „Pegi“ Peška.

Spolek začínal zcela od nuly. Prvním dárcem, dnes by se dalo říci sponzorem bylo místní JZD, které darovalo 600 litrů nafty a hodnotě 1200 Kč ( ano, je to tak, je to 2 Kčs za jeden litr nafty. Dne 21. 10. 1956 se přípravný výbor sešel přímo pozemcích vybraných pro zbudování hřiště. Za obec se zúčastnil předseda MNV Mynář, za místní JZD, které bylo majitelem dotčených pozemků se zúčastnil Karel Bělohoubek a taky Vladimír Klapal, mlynář, který zastupoval JZD v otázce vodního práva na náhonu v sousedství pozemků. Hlavní postavou byl již zmiňovaný inženýr Tunkl, architekt československé televize, který představil plány celého sportoviště a přednesl přítomným i finanční požadavky na celé dílo.Tři dny na to se přípravný výbor schází i se zástupci JZD a MNV znovu. Byly dohodnuty některé změny a následně byl celý plán přítomnými přijat. Mohlo se začít. Pokladna přípravného výboru se postupně začala plnit dary různých spolků působících v obci. Například MNV daroval částku 606,50 Kč. Dalšími dárci byl Výbor žen, učitelský sbor a žáci místní školy, Myslivecká společnost, Honební výbor nebo Svazarm. Trochu mrzelo, že Okresní národní výbor se k vybudování sportovního areálu zachoval chladně a nepřispěl byť jen jedinou korunou. V létě 1957 si musel přípravný výbor vystačit  s neutuchajícím elánem a dary lehce přesahujícími sedm tisíc Kčs.

Samotné práce začaly už krátce po schválení celého záměru. V sobotu 27. 10. 1956 přijel do obce první buldozer a započaly zemní práce. Celá stavba byla povětšinou dílem dobrovolníků, kteří pracovali po odpolednech, někdy i po nocích, o víkendech. Vzhledem k blížící se zimě se pracovalo v nepříjemných povětrnostních podmínkách. V zápiscích předsedy Jany Pešky se dal nalézt záznam: „Byla neděle 28. října, kdy lidé ještě spali a už zase stroje burácely o sto šest a tak pracovaly až do 4 hodin odpoledne … a škoda, že ten Dozbaba musel přímo z buldozeru odejít na vojnu …“

Budování hřiště bylo dokončeno na jaře 1958 a slavnostní otevření nového sportovního areálu bylo naplánováno na 15. června 1958. Tehdejší kronikář oddílu kopané do klubové kroniky napsal: „Dne 15. 6. 1958 sešli se sportovci Sokola Želešice před budovou MNV k zahájení průvodu. Průvodu účastnili se zástupci MNV v čele s předsedou Mynářem, hosté ze Stupavy, družstvo žáků, dorostenců, družstvo „starých pánů“, družstvo žen a družstvo A mužů Sokola Želešice, jakož i mnoho příznivců sportu z řad občanů. Průvod byl doprovázen hudbou OB z Ořechova. Na hřišti přivítal průvod předseda TJ Vaněk a hlavní referát přednesl zástupce OV ČSTV Polcar. Hřiště k užívání odevzdal veřejnosti předseda MNV Mynář a jeho čestný výkop zahájil první utkání v kopané na novém hřišti mezi Sokolem Želešice a družstvem Rudé hvězdy C Brno. Na hřišti předvedli zdařilé ukázky cvičení na koni a žíněnce družstva dorostenců a žen. Dorostence vedl Stanislav Trenz ml. a ženy Marie Trenzová (Majka). Přítomno bylo 770 osob.„

První utkání sehráli fotbalisté Želešic jak je řečeno už v ukázce z kroniky s týmem Rudé Hvězdy Brno C. Želešice toto historické utkání prohrály 1:4. Mužstvo nastoupilo v sestavě: Rudolf Polášek, Jiří Škorpík, Jan Dvořák, Ludvík Červený, Vlastimil Milotínský (Jaroslav Látal), Arnošt Vaněk (Ladislav Šmíd), Ivan Sedlák, Zdeněk Dvořák, Zdeněk Sedlák, Bohumil Vajgrt, Bohumil Kopečný. Jedinou branku Želešic vstřelil Zdeněk Sedlák.

Na 17. 6. 1958 byli zástupci oddílu přizváni k jednání STK při MV ČSTV, kde bylo projednáno zařazení želešického oddílu do řádné soutěže. Pravděpodobně pouhý den před tím, tedy 16.6. proběhla první schůze oddílu kopané na které byl zvolen historicky první výbor oddílu kopané. Jeho předsedou se stal Jaroslav Polcar, dalšími členy potom František Ševčík, František Lankaš, Jan Dvořák Arnošt Vaněk, František Bělehrad a Alois Mikuš.

Tři posledně jmenovaní pánové byli zároveň vedoucími jednotlivých želešických týmů, tedy můžu, žáků a dorostu. Na této schůzi byl projednán i přestup „želešických“ hráčů, kteří do té doby hráli v barvách Sokola Ořechov. Jednalo se o již zmíněné Ludvíka Klapala, Slávka Látala, Oldřicha Košťála, ale taky o Ivana Sedláka, Ludvíka Červeného, Rudolfa Poláška a Jana Dvořáka. Tito hráči doplněni o Zdeňka Dvořáka se stali základem A mužstva a mnozí na dlouhou dobu i jeho oporami.

Díky nezištné pomoci JUDr. Smutného ze Želešic, který byl velkým příznivcem sportovního dění v obci, se oddíl kopané stal z příspěvku Závodního výboru Lidového krajského soudu v Brně sice nikoli majitelem, ale pouze bezplatným uživatelem 11 párů kopaček, 11 párů punčoch, 15 párů chráničů, 4 párů nákolenic a jedněch brankářských kalhot.. V té době se jednalo o nesmírně cenný příspěvek k činnosti začínajícího fotbalového oddílu. Před první sezonou byli fotbalisté řádně vybaveni.

Družstvo mužů bylo zařazeno do základní IV. třídy okresní soutěže, která byla s té době řízena městskou sekcí kopané v Brně se zástupci z okresu Brno-venkov.

Neděle 31. 8. 1958 se stala dalším milníkem v historii želešické kopané. V tento den nastoupili želešičtí hráči ke svému prvnímu mistrovskému utkání v historii. Jejich soupeřem se stal tým ze sousedních Modřic. Želešice porazily modřický Slavoj na jeho hřišti 1:0, když vítěznou branku vstřelil Miroslav „Mifek“ Freiberg. Mužstvo TJ Sokola Želešice nastoupilo k tomuto památnému utkání v sestavě Rudolf Polášek, Vlastík Milotínský, Ivan Sedlák, Ludva Červený (Arnošt Vaněk), Milda Kopečný (František „Fajda“ Freiberg), Zdeněk Dvořák, Jan „Džony“ Dvořák, Bohuš Vajgrt, Miroslav Freiberg.

Mužstvo se hned v první sezoně stalo vítězem IV. třídy a postoupilo do III. třídy. Ještě v průběhu jarní části první sezony se členy kádru stali „ořechovští“ Ludvík Klapal, Oldřich Košťál a taky Josef Zajíček s Julkem Markem. Do III. třídy vstoupil tým remízou 2:2 v Babicích nad Svitavou a podzimní část zakončil výhrou nad Sokolem Soběšice 3:0. V průběhu podzimu se v mužstvu poprvé objevil Stanislav Látal a v posledním utkání sezony poprvé nastoupil Miloš Peterka. Na jaře potom přišla další posila v osobě brankáře Ivo Šindlera. V poli se poprvé objevil Jiří „Albert“ Psota.

LÉTA ŠEDESÁTÁ

Hned v sezoně 1960/1961 muži vyhráli i III. třídu a poprvé postoupili do okresního přeboru. V této sezoně se na hráčském postu objevuje známá osobnost československé hokejové, ale i fotbalové historie Slavomír Bartoň. V průběhu sezony byl „A“ tým posílen talentovanými mladými hráči z vlastního dorostu. Do týmu přišli Laďa Horák, Staňa Smejkal a na post brankáře Josef Veselý.

V následující sezoně 1959/1960 skončilo mužstvo v okresním přeboru na  konci sezony na 11. místě, když 9x vyhrálo, 4x remizovalo a celkem 13x odešlo z utkání poraženo. V následující sezoně skončili želešice ještě o pozici níž na 12. místě. Tato sezona byla premiérovou mimo jiné i pro Zdeňka Fialu. Tým vedl trenér Oldřich Vala, který posléze v roce 1966 podlehl zákeřné chorobě. V sezoně 1963/64 se zpočátku mužstvu nedařilo vůbec, když po podzimu bylo beznadějně poslední se 4 boby.

Na jaře se však tým pod vedením hrajícího trenéra Zdeňka Bezděka vzchopil a okresní přebor zachránil. V roce 1965 odchází z týmu jedna z opor Oldřich Košťál, který se později objevil v divizním Frýdku-Místku.

V sezoně 1965/1966 stojí za zmínku především výkony žákovského mužstva, které se stalo přeborníkem okresu a v tomto týmu poprvé zazářil Oldřich Fridrich, který se stal králem střelců. Na jaře 1967 se novým trenérem „Áčka“ stává Josef Břečka.

V roce 1968 se konaly oslavy 10 let trvání oddílu. Už 13. ledna proběhl v kulturním domě maškarní ples. Vstupné tehdy bylo 7 Kč a k tanci hrál orchestr Dopravního podniku města Brna. V sobotu 22.6. se uskutečnila beseda s hokejovými  reprezentanty Josefem Černým a  Františkem Ševčíkem. Následně byly v rámci oslav sehrány zápasy žáků s Rajhradem, dorostu s Moravskou Slávií Brno a především zakládající jedenáctky se Slavojem Modřice 1958. Žáci svůj zápas prohráli, dorost zvítězil 2:0. Zakládající jedenáctka se soupeřem rozešla smírně výsledkem 4:4, když domácí prohrávali už 1:4.Vrcholem oslav byl přátelský zápas Sokol Želešice A vs. hokejisté ZKL Brno. Za želešice na hřiště nastoupili Kozel, Zemánek, Škorpík, Vajgrt, Ševčík, Ďuriš, Lacina, Parák, Neoral, Fridrich, Jan Peška a Břečka. Zápas skončil spravedlivou remízou 5:5.

V sezoně 1968 /1969 přišel prozatím největší úspěch želešického fotbalu. Muži skončili na konci sezony v okresním přeboru na celkovém 3. místě a to jim zajistilo postup do krajské soutěže, I.B  třídy.

Bohužel tuto soutěž se želešickým fotbalistům na dlouho uhájit nepodařilo a hned v následující sezoně  následoval sestup zpět do nižších pater. Po podzimní části byli muži devátí a vše se zdálo být na dobré cestě, ale na jaře se přestalo dařit a stále více hrozící sestup se nepodařilo odvrátit. V průběhu sezony se v týmu vystřídalo víc než dvacet hráčů. V týmu se v tomto období objevují pozdější dlouholeté opory Oldřich Fridrich, Milan Kubík, Jiří Škorpík.

LÉTA SEDMDESÁTÁ

70. léta lze charakterizovat po veleúspěšných začátcích jako období méně vydařené co se týká sportovních výsledků, v žádném případě se však nejedná o dobu temna želešického fotbalu. Lidé si zvykli chodit na fotbalová utkání a fotbal a fotbalový oddíl se stali nedílnou součástí života obce.

V první polovině 70. let se mužstvu příliš nedařilo a pohybovalo se spíše na spodních příčkách tabulky okresního přeboru. Na konci sezony 1972 / 1973 měli Želešice na kontě pouhých 13 bodů a následoval další pád. Po dlouhých letech se Želešice vrátily do III. třídy. Světlým okamžikem tohoto období  byl zisk ceněného okresního spartakiádního poháru. V létě 1975 zdolaly Želešice ve finále tohoto poháru výrazně silnější tým Rosic 1:0. To byl však na dlouhou dobu největší úspěch.

K 20. výročí založení oddílu si fotbalisté nadělili nemilý dárek, když se po dvou desítkách let vrátili tam, kde kdysi začínali, do IV. třídy.

Od roku 1974 se stal trenérem mužů poprvé Ludvík Červený, bývalý dlouholetý hráč a přímý účastník prvního zápasu  Želešic v roce 1958. V té době existující B tým trénuje Jiří Škorpík st. V roce 1977 naopak přestal funkci vedoucího A mužstva vykonávat Bohuš Vajgrt. Stálicí v hráčském kádru zůstává s drobnou pauzou Zdeněk Dvořák. Ten na jaře roku 1978 sehrál v Rajhradě svůj už 500 soutěžní zápas, jeho bilance se potom zastavila na pozoruhodném čísle 523 odehraných zápasů.

V kádru se postupně objevují nová jména z nichž mnohá neodmyslitelně patří k želešickému fotbalu. Za mnohé jmenujme Jindru „Imra“ Mikuše, Michala Vybírala, (ne)zaměnitelnou bratrskou dvojici Tondu a Honzu Krausovy, Jana Homolu, Rudolfa Poláška ml., Jirku Komínka, Drahoše Kopečka, Slávka Látala ml., Oldřich Kalvodu.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se želešický fotbal hraje tým Želešic ve IV. třídě a ačkoli končívá zpravidla ve vyšších patrech tabulky, nedaří se navázat na předchozí úspěchy, nedaří se dostat tým tam, kam si všichni, kdo se kolem želešického fotbalu pohybují, myslí že opravdu patří.

LÉTA OSMDESÁTÁ

Ještě v sezoně 1979/80 se Áčka ujímá trenérská dvojice dvou Zdeňků, Dvořáka a Fialy. Jednoho zdobí neuvěřitelné hráčské zkušenosti, druhého doslova posedlost fotbalem. Mužstvo začíná pod jejich vedením pomalu zvedat hlavu. Dvakrát po sobě to nevyšlo, když skončily Želešice vždy na druhém místě.

Do třetice všeho dobrého se v sezoně 1982 / 83 podařilo týmu zvítězit a postoupit znovu do III. třídy. V zápase v Sobotovicích, který rozhodl o postupu nastoupilo mužstvo v sestavě: Jirka Komínek, Slávek Látal, Milan Kubík, Jan Vrbka, Zdeněk Kopečný, Ruda Polášek ml., Jindra Mikuš, Milan Látal, Pavel Pařil, Milan Najt a Olin Fridrich. Želešice v Sobotovicích vyhrály 3:0, když góly dávali Látal, Najt a Polášek. V celé sezoně tým odešel pouze třikrát poražen a padl i jeden rekord, když Želešice zvítězily 28. 5. 1983 nad Sokolem Židlochovice „B“ v poměru 14:0. Pět branek v tomto utkání vstřelil Milan „Tarzan“ Najt.

V dalších sezónách se pozvolna se omlazujícímu týmu podařilo usadit ve III. třídě a  mužstvo se zpravidla drželo na horních příčkách výsledkových tabulek.

O trenérské dvojici Dvořák, Fiala už byla řeč. Na vedení týmu se v tomto období podílel nemalou měrou i Stanislav Smejkal. V sezoně 1981/82 se znovu výrazně zapsal do střeleckých tabulek Oldřich Fridrich, když se stal králem střelců s 27 nastřílenými brankami. O dvě sezony později byl nejúspěšnější střelec želešické historie nucen kvůli vleklému zranění  zanechat činnosti. Za 14 let nastřílel v dresu Želešic neuvěřitelných 232 branek.

V týmu se postupně objevují nové tváře Zdeněk Moreso, Pavel Kalvoda, Jarek „Ital“ Kříž ml., Zdeněk „Halama“ Hladký, Luboš „Kroupa“ Vrbka, Leoš Gat, Roman „Fudža“ Alexa, Pavel Friš, Vašek Fiala, Josef Šeliga, nebo pokračovatel freibergovské fotbalové dynastie Tomáš „Majda“ Freiberg.

Na konci roku 1989 došlo v České republice k všeobecně známým politickým změnám. Tyto změny se odrazily v mnoha oblastech celé společnosti a ruku v ruce s tím i ve fungování sportovních organizací, želešický sportovní  klub nevyjímaje.

V průběhu uplynulých let mohly Želešice díky kontaktům některých hráčů, činovníků nebo jen příznivců na svém hřišti přivítat i zahraniční týmy a zahrát si kopanou na “mezinárodní úrovni“. Mezi takové události patřily zápasy proti řeckým či vietnamským studentům. Mimořádnou událostí byl v roce 1978 zimní turnaj za účasti „zápaďáků“ FC Strasshoff (SRN) a HSV Wien (Rakousko). Ve finále tohoto turnaje Želešice podlehly celku z Vídně 1:2. Díky zahraničním kontaktům, které obstarával především Svaťa Parák, hrávala želešická mužstva asi v nejkvalitnějších a nejhezčích dresech nejen v okresních soutěžích.

V 80. letech mohly Želešice přivítat na svém hřišti i tým z malebného dolnorakouského městečka Litschau. Za Litschau v Želešicích nastoupil i bývalý československý reprezentant a hráč Dukly Praha František Štambacher. V roce 1990 se mohl oddíl kopané vydat naopak sehrát přátelský zápas do Litschau, mimochodem rodiště muzikanta a skladatele Kaspara Schrammela. Domácí tehdy jednoznačně vyhráli (tuším 10:1) i díky bývalému československému reprezentantovi Janu Fialovi, který tentokrát hájil barvy rakouského týmu.

LÉTA DEVADESÁTÁ

Jednou z podstatných změn začátku 90. let byla změna názvu tělovýchovné jednoty. Na sportovní a společenskou scénu se vrátila Česká obec sokolská. Želešický sportovní klub se však k obnovené organizaci nepřihlásil. Jméno Sokol nesla želešická tělovýchovná jednota od svých počátků, teď nastal čas na změnu. Želešický klub se hrdě přihlásil k želešické historii a zvolil si jako svůj nový název jméno TJ Viktoria Želešice, podle v minulosti mezinárodně proslulých ovocnářských školek Victoria Baumschule, které založil brněnský průmyslník Friedrich Wanieck a pojmenoval je po své choti. Z této tradice vyšel i nový znak oddílu, který byl upravenou replikou znaku z průčelí zámečku Victoria. Autorem zjednodušené repliky byl Roman Veselý, jeho návrh byl potom upraven do konečné podoby profesionálním grafikem. Pod novým názvem TJ Viktoria Želešice začíná klub fungovat od ledna 1992, kdy byl nový název oficiálně zaregistrován.

Na soutěžním poli se neděje nic převratného. Tým Želešic je stabilním účastníkem III. třídy tu s lepšími tu s horšími výsledky. Trenérskou stálicí je Zdeněk Fiala. Výraznými postavami v týmu byli Pavel Spilka v brance, Karel Šajkovič, Pavel Pařil, nepřehlédnutelný Staňa Caha, Milan „Blonďák“ Látal, Jarda Vraňan bratři Remutové, nebo zahraniční posila z Ukrajiny, Miroslav Tsymbolynets. Stále více se začíná projevovat skutečnost, že pouze s vlastními odchovanci si klub nevystačí. Dochází k stále většímu pohybu hráčů mezi jednotlivými týmy, talentovaní mladíci mizí v brněnských klubech.

Pozoruhodný byl výkon dorostenců, jejichž tým byl po pauze  obnoven na jaře 1994 a už v sezoně 1995/96 se mladíkům povedlo postoupit do okresního přeboru a hlavně tam setrvat i v dalších sezónách. Trenérem tohoto mužstva byl Rudolf Skalický a vedoucím Antonín Batelka. Z tohoto týmu byli potom dlouholetými oporami želešického „áčka“ třeba Robert Dulík, Bohumil Klusák a David Skalický.

Celkem bez povšimnutí prošlo v roce 1998 čtyřicáté výročí založení oddílu.

V průběhu devadesátých let začíná konkrétní obrysy získávat i sen všech želešických fotbalových příznivců, sen o travnaté hrací ploše. Díky restitucím získává klub pozemky v místech kdysi zamýšleného hřiště v zemědělském areálu a jejich prodejem získává potřebné prostředky. Následuje celá řada často velmi nesnadných jednání s vlastníky pozemků na kterých se nachází hřiště. S přispěním Obecního úřadu se daří nakonec většinu sporných záležitostí vyřešit. Cesta k nové podobě želešického sportovního areálu je volná.

NOVÉ TISÍCILETÍ

Na sklonku tisíciletí se Želešice dočkaly. V listopadu 1999 začaly práce na rekonstrukci hrací plochy. Na tuto dobu se želešická mužstva uchýlila na tréninkové hřiště v sousedních Modřicích. Prací na rekonstrukci se ujala firma Květ Ing. Vrbase z Blažovic a zhostila se jich na výbornou. Výsev travního semene byl proveden díky daru firmy Elita obchodní a semenářské družstvo. Výsevem však započalo to nejdůležitější, péče o nově se rodící travnatou plochu. Situace byla o to těžší, že v době výsevu panovala tropická vedra, která dlouho předtím nikdo nezažil.

Mnoho ze svého volného času věnovali péči o novou hrací plochu především pánové Oldřich Kalvoda st., Zdeněk Fiala a Antonín Batelka. I jejich zásluhou se podařilo vybudovat nádhernou travnatou plochu, kterou nám může leckdo nejen v blízkém okolí závidět.

Slavnostní otevření nově vybudovaného travnatého hřiště se konalo 23. června 2001. Na nadýchaný zelený pažit jako první vyběhli dorostenci, kteří nastoupili proti Modřicím, po nich si to na trávě vyzkoušeli nejmladší hráči, kteří nastoupili proti Sobotovicím. Hlavním představením zahajovacího dne byl přátelský zápas želešického Áčka proti týmu želešických odchovanců. Slavnostní výkop patřil panu Oldřichu Kalvodovi.V týmu „hostů“ jsme mohli vidět Jirku Komínka, Milana Látala, Leoše Šeligu, Martina Ďuriše, Ivoše Lacinu, Leoše Gata, Pavla Kalvodu, Tomáše Freiberga. Za domácí se na hřišti ve žlutomodrých dresech objevili třeba Bob Klusák, Robert Dulík, Martin Hrušat, Honza „Uli“ Ulbrich, Miloš Starý, Broněk Fiala, Martin Hrušat, Lukáš Batelka, Zdeněk „Halama“ Hladký, Petr Smejkal a taky trojice hráčů a zároveň oddílových funkcionářů Pavel Pařil, Jarda Vraňan a Miloš Starý.

Už při slavnostním otevření zrekonstruovaného hřiště bylo vysloveno přání, aby se želešický tým s tímto skvělým zázemím znovu po dlouhých letech vrátil do okresního přeboru.

Už v soutěžním ročníku 2002/2003 se hráčům postup do okresního přeboru podařil. Soutěži sice kralovaly téměř po celou sezonu Babice nad Svitavou, ty ale v 21. kole zaváhaly v zápase s Rajhradem. Želešice se po tomto kole dostaly na čelo tabulky a o prvenství se už připravit nenechaly, vyhrály soutěž se ziskem 60 bodů, když 19x vyhrály, 3x remizovaly a 4x odešly poraženy. 8. června se po zápase s místním rivalem RAFK Rajhrad B mohlo začít slavit. O postup se postaral mladý tým, složený z vlastních odchovanců doplněných několika ostřílenými borci, který jako trenér vedl Pavel Kalvoda.V zápase s Rajhradem nastoupil tým ve složení Vlasta Kopečný, David Skalický, Fanča Starý, Honza Ulbrich, JardaVraňan, Robert Dulík, Lukáš Batelka, Martin Hrušat, Ivoš Lacina, Petr Smejkal a Jaroslav Kaplan. Ve druhé půli se na hřišti objevili Bohumil Klusák a Broňek Fiala. Zápas skončil remízou 1:1, vyrovnávací gól dal Bob Klusák.

V následující sezoně 2003/2004 vybojovaly Želešice v první sezoně v okresním přeboru velmi solidní 9. místo. V další sezoně 2004/2005 tým pod vedením trenéra Strnada obsadil 11. příčku. V týmu se nejčastěji objevovali Pavel Spilka, Martin Ďuriš, Jarda Vraňan, Robert Bělehrad, Ivoš Lacina, Martin „Pazi“ Pazourek, Martin Hrušat, David Skalický, Fanča Starý, Broněk Fiala, Miloš Starý. Mezi nepřehlédnutelné hráče patřili v tomto období taky Vašek Hudlík a Hugo Semrád. Jednoznačně největší fotbalovou osobností v těchto letech je Honza  Ulbrich, skvělý technik, rychlík, vynikající střelec, ale taky důrazný a nekompromisní hráč, který někdy rád vede vášnivé diskuze s rozhodčími a protihráči. Zkrátka fotbalista se vším všudy.

Po dvou letech strávených v okresním přeboru přišla nepříliš vydařená sezona 2005/2006 na jejímž konci se musel tým Želešic s působením v okresním přeboru opět rozloučit a sestoupil zpět do III.třídy.

Sezona 2006/2007 tak znamenala znovu pokus o vítězství ve III. třídě a návrat do okresního přeboru. Po podzimní části soutěže byly Želešice „až“ na 5. místě, ale hned v prvním jarním kole porazily vedoucí Podolí a mohly pomýšlet na útok na špici. Z pěti kandidátů na postup po podzimu se v průběhu jara vykrystalizovala trojice týmů – RAFK Rajhrad B, Sokol Opatovice a Želešice. Želešicím se nevydařil zápas s Rajhradem, když po vedení 2:0 v poločase nakonec prohrály 2:3 a vidina postupu se značně vzdálila. Nakonec se rozhodlo jinde, než na hřišti. Rajhrad byl dodatečně potrestán odečtením 6 bodů za neoprávněný start hráče ve dvou zápasech a tímto rozhodnutím sportovně technické komise se Želešice dostaly na čelo tabulky a znovu po roční pauze se želešickým hráčům podařilo proklouznout do okresního přeboru, kde setrvává doposud…

_________________________________________________________________

Osobnosti želešického fotbalu oceněné u příležitosti 50 let oddílu kopané

Ludvík Červený – želešická fotbalová legenda z Hajan, pamětník a přímý účastník prvního fotbalového utkání, dlouholetý hráč a posléze trenér a dodnes fanda želešického fotbalu.

Josef  Veselý – dlouholetý vynikající brankář a opora dorostu, Áčka, Béčka i starých pánů, trenér mládeže, organizátor kulturních akcí, dlouholetý předseda tělovýchovné jednoty a i po odchodu ze všech funkcí stále aktivní činovník

Zdeněk Fiala – dlouholetý hráč, trenér, činovník, správce, pracant, ale především neskutečný fotbalový nadšenec. Kdyby zrušili fotbal, nepřežije ho o víc než dva dny.

Petr Kadlčík – hráč a v 90. letech dlouholetý předseda oddílu kopané. Dodnes, pokud zdraví dovolí, nechybí na většině domácích i venkovních zápasů.

Antonín Batelka – člověk bez kterého by nikdy želešický trávník nebyl tak zelený jak je, tak střižený jak je. Vedoucí mužstva dorostu, zdravotník, kustod, maskot. Pro všechny Pupek.

Julián Marek – hráč první želešické sezony, vášnivý fotograf kterému vděčíme za mnoho obrázků ze života klubu, později jeden ze zakladatelů želešického tenisu

Rudolf Polášek st. – brankář první želešické jedenáctky

Bohumil Vajgrt – hráč první jedenáctky a později především dlouholetý vedoucí „A“ týmu

Jiří Škorpík st. – hráč první želešické jedenáctky, později trenér

František Freiberg – hráč, člen první „mistrovské“ jedenáctky

Jiří Psota – dlouholetý hráč nastupující už v první sezoně

Miloš Peterka – dlouholetý hráč, v roce 2007 oslavil na želešickém trávníku 70. narozeniny

Slávek Látal – dlouholetý želešický hráč nastupující už v první sezoně

Josef Zajíček – hráč nastupující v první sezoně

Stanislav Smejkal – hráč a později trenér

František Psota – dlouholetý trenér želešických žáků

František Koza – v 80. letech předseda oddílu kopané

Oskar Zemčík – dlouholetý činovník oddílu

Jan Vrbka – dlouholetý kronikář a matrikář oddílu kopané, kterému vděčíme za spoustu dochovaných výsledků, sestav a dalších záznamů o činnosti oddílu

Bohumil Krška – obětavý pomocník na kterého se při předchozích výročích tak trochu zapomnělo